Nyní je to rok, co působím jako sociální pracovnice v Domě na půli cesty. Opět se blíží Vánoce, na dveřích již visí krásný adventní věnec a na oknech vánoční výzdoba. A to je báječná příležitost k zamyšlení a vzpomínání.
Hodnotit úspěšnost práce s klienty je pro mě obtížné. Jak jsem totiž za dobu působení v Domě na půli cesty zjistila, každý klient je úplně jiný a v jiné situaci, každý potřebuje řešit odlišné problémy a záležitosti a s každým je potřeba komunikovat jiným způsobem. Co u jednoho mohu brát jako samozřejmost, je u jiného velkým úspěchem. K některým jsem našla cestu snadno, k jiným ji stále hledám. Za největší úspěch považuji, pokud se klientovi podaří najít si zaměstnání. I když jsem tedy získala mnoho zkušeností, stále se mám co učit.
Téměř celý rok jsme se klientům snažili pomáhat ve dvojici s mým kolegou, sociálním pracovníkem Igorem Klečkou. A lepšího kolegu jsem si skutečně nemohla přát. Od listopadu mám novou kolegyni, Anetu, která náš tým opět posílila.Mými blízkými spolupracovníky jsou kromě velmi lidského pana vedoucího také paní správcová Zdražilová a pan údržbář Kutnohorský. To jsou nejen velcí pracanti, ale hlavně lidi se srdcem na dlani.
A abych nezapomněla… mou věrnou souputnicí je stále má fenka Elinka. Ta se za rok dojíždění do Velkého Dvora stala nadšenou auto-cestovatelkou a miláčkem některých klientů. Na zámečku je naprosto spokojená, protože v Domě má stálý přísun hladících rukou a v okolí spoustu zajímavých vůní. A právě z důvodu oboustranné spokojenosti, jak klientů, tak Elinky, jsem nás přihlásila na kurs canisterapie. Od příštího roku tedy bude mít Dům na půli cesty jednoho pracovníka navíc - a to čtyřnohého.
Mgr. Milada Brichtová, sociální pracovnice